Baklažán čili lilek miluje teplo, odvděčí se pestrými plody
Ale nezoufejte, pro radost českých zahradníků byly vyšlechtěny odrůdy, které jsou přizpůsobeny i našim chladnějším klimatickým podmínkám, například lilek Český raný, který má plody sice menší, ale zachovávají si klasický vejčitý tvar, mají tmavofialovou lesklou slupku a pevnou, smetanově bílou dužninu. Ze všech odrůd jsou nejodolnější. Máte-li rádi pestrost jak na záhonech, tak i v kuchyni, určitě přivítáte další české odrůdy, jako třeba Beatrici (bílé plody), Kláru (fialové plody) a Serenu (růžové plody).
Z dalších odrůd můžeme zmínit např. Black Beauty - pozdnější odrůda s velkými, tmavě fialovými plody, Giotto F1 - hybrid, proto výnosná odrůda, s velkými fialovými plody, rezistentní vůči některým chorobám, Violeta Lunga - plodí tmavě fialové podlouhlé plody, Snowy a Long Green jsou odrůdy bílé a zelené.
Baklažány jsou velmi náročné na teplo a poměrně náchylní k napadení škůdci, ale i přesto byste jejich pěstování měli zkusit. Plody z vlastní zahrady jsou vynikající a s těmi kupovanými se nedají srovnávat.
Lilky jsou v našich klimatických podmínkách předurčené pro pěstování ve skleníku nebo fóliovníku. Na záhoně je pěstujeme jen v teplejších oblastech a na chráněném místě (u zdi, která přes noc uvolňuje naakumulované teplo a chrání před průvanem), půdu také mulčujeme černou netkanou textilii, která pomůže s výhřevem půdy.
Semena lilků vyséváme začátkem března, sejeme buď do výsevního substrátu, nebo do perlitu. Nádoby s výsevem přikryjeme fólií nebo sklem, lépe tak udržíme vlhké a stálé prostředí a umístíme je nad zdroj tepla (např. nad radiátor, pokud máme možnost). Podle potřeby je mírně zavlažujeme. Poté, co lilkům narostou alespoň čtyři pravé listy, můžeme je vysadit do vytápěného skleníku, do skleníku nevytápěného je raději vysadíme až po zmrzlých. Na záhonech je ještě dlouho chráníme netkanou bílou textilií. Pro dobrý růst potřebují teplo, vlhko a spoustu živin. Dále je pěstujeme podobně jako tyčková rajčata - vyvazujeme je k opoře a vyštipujeme boční výhony, ponecháme maximálně čtyři hlavní. Ve skleníku větráme, aby byly lilky opyleny, ovšem pozor na průvan, ten rostlinám nesvědčí.
Plodů ponecháme na rostlině jen pět až sedm, ostatní odstraníme. Více by jich rostlina nestihla vyživovat a výsledek by byl neuspokojivý. S růstem plodů rostou také nároky rostlin na závlahu, zaléváme večer, lilek, stejně jako rajče, roste v noci.
Lilky často napadají svilušky a mšice. K likvidaci používáme raději biologické přípravky. Případné napadení musíme odhalit co nejdříve, abychom předešli větším škodám, pravidelně je proto prohlížíme. Z chorob je to nejčastěji padlí.
Plody sklízíme průběžně, podle potřeby. Některé odrůdy vyžadují brzké sklizení prvního plodu. Jestliže není z rostliny pryč, nevyvíjejí se další. Odstříháváme je z rostlin nůžkami. Snesou krátkodobé uskladnění na suchém, mírně chladném místě. Lilky jsou v syrovém stavu mírně jedovaté, tepelnou úpravu proto vyžadují vždy, na to nezapomeňte!
