Denivka, krása květů jednoho dne, dříve bývala jednou z nejrozšířenějších rostlin v zahradách

Tradiční oranžové či žluté květy denivek, pěstované našimi babičkami, se ještě dnes najdou snad na každé venkovské zahradě. Původem je z Číny a Japonska, zemích střední Asie a oblasti Kavkazu. V Evropě ji začali pěstovat Řekové, kteří ji pojmenovali „krása na jeden den“ (heméra = den, kállos = krása). Na stvolech však nasazuje velké množství květů, jež postupně odkvétají po dobu několika týdnů.

Jak o denivky pečovat?

V současné době je denivka vyšlechtěna ve více jak deseti tisících kultivarech s květy od bílé přes zářivě červenou až k tmavě vínové barvě. Květy mají odlišnou kresbu na hrdle i květních plátcích, zdobit je může navíc třepenitý, případně zvlněný, nebo barevně lemovaný okraj.

Dělit je můžeme na:

• miniaturní – vysoké do padesáti centimetrů s květy o průměru kolem sedmi centimetrů,

• malokvěté – do devadesáti centimetrů výšky, průměr květů bývá okolo jedenácti centimetrů,

• velkokvěté – vysoké přes metr, s velkými květy, jež u některých odrůd dosahují až osmnácti centimetrů v průměru.

Denivky jsou na pěstování nenáročné trvalky a vydrží opravdu hodně, jak je vidět na leckde zplaněných porostech ve starých zahradách, o které se nikdo nestará, přesto byste jim alespoň trochu péče upírat neměli. Před výsadbou zvažte, kolik místa jí budete moci věnovat. Vyberete-li si typ vhodný do vašich podmínek.

Stanoviště by mělo být slunné, nepřemokřené a nezaplevelené vytrvalým plevelem. Kontejnerované rostliny lze sázet po celý rok, volně dobývané pak na jaře kolem půlky dubna, nebo na podzim, alespoň šest týdnů před očekávanými mrazy. Půdu na záhoně můžete vylepšit nejen kompostem, denivka snese i do hloubky zarytý čerstvý hnůj. V dalších letech je možné přihnojovat pouze průmyslovými hnojivy, a to dvakrát do roka: na jaře v době tvorby květů a v srpnu, kdy denivka tvoří nové odnože.

Ve staré Číně se denivka nepěstovala jen jako okrasná květina, ale využití našla i v kuchyni, buď syrová, dušená či vařená. Z denivky se konzumují výhradně poupata nebo květy a to všech barev a tvarů. Zelené hnojení - prastarý způsob rychlého a přirozeného obohacení půdy o organické živiny Jestliže máte záhon během sezóny alespoň na pár týdnů volný, neváhejte a osejte ho zeleným hnojením. Na zelené hnojení vybíráme rostliny, které rostou rychle a narostou poměrně velké, aby vytvořily dost zelené hmoty. Tyto rostliny navíc dokáží půdu vylepšit pro naše následné pěstování.