Divoká rajčata – jak na jejich pěstování

Divoká rajčátka jsou odolná vůči chorobám plodové zeleniny a zachovávají si původní vzhled i chuť. Než byla divoká rajčata šlechtěna, měla kulaté červené nebo žluté plody o velikosti rybízu až třešně. Latinsky se rostlina nazývá „Solanum pimpinellifolium“. Rostliny původních druhů rajčat lze najít stále v Ekvádoru a Peru ve volné přírodě. Plody jsou šťavnaté s typickou rajčatovou chutí a vůní.

Sazeničky lze předpěstovat stejně jako u klasických rajčat. Bez předpěstování by měly plody později.

Semena vyséváme v březnu, do směsi zeminy s kompostem (1:1). K vyklíčení vyžadují teplotu 28 až 30 °C. Předpěstované sazeničky vysadíme ven po zmrzlých. Stanoviště vybereme slunečné a rostlinám ponecháme dostatečný prostor. Rostliny rostou do šířky a hodně se větví (jedna rostlina může zabrat plochu až 4 m2), vzájemně se proplétají a nezřídka kdy vytvoří neproniknutelné houští. Keříky nezaštipujeme, čím víc bychom je zaštipovali, tím víc by se rozrůstaly. Dobře je lze pěstovat ve druhé trati, čím více vyhnojená půda, tím méně plodí a naopak rostou moc bujně. Jelikož rostliny nejsou napadány plísňovými chorobami, tak se není třeba bát bohatého zavlažování a ani případného postříkání listů.

Plody zrají od počátku srpna a sklízet můžeme až do prvních mrazů. Jsou seskupeny v hroznech, tudíž při sklizni celý stonek jednoduše odstřihneme.

Z jedné rostliny sklidíme ročně stovky sladkých plodů. Rajčata jsou nejlepší čerstvá, skvěle chutnají i v míchaných salátech ochucených bazalkou. Můžeme je i sušit či konzervovat. Přezrálé plody sami praskají a vysemeňují se, takže na jednom místě nám mohou rajčátka vyrůst i v dalším roce.

Proti klasickým rajčatům má jejich pěstování nesporné výhody:

– jsou odolné proti plísni bramborové

– nemají vysoké nároky na péči

– mají výbornou sladkou chuť

– jsou odolné vůči nízkým, ale i vysokým teplotám

– plodí i v tom nejvíce deštivém roce

– snesou i pěstování v nádobách