Hvozdík bradatý

Hvozdík můžete pěstovat jako letničku, dvouletku nebo i trvalku. Hvozdíky řadíme do čeledi hvozdíkovité (Caryophyllaceae), leckdy se užívá název silenkovité (Silenaceae). Původem pochází z Evropy a Asie, kde je nejčastěji najdeme na slunných sušších mezích, svazích a skalách. Původních druhy kvetou nejčastěji bíle nebo růžově. Nově vyšlechtěné hybridy se mohou chlubit širokou škálou barev a odstínů, kde nechybí lososová, purpurová, fialová a mnohé variety kombinace barev.

Botanický název rodu Dianthus pochází z řeckého Dios anthos, což znamená v překladu květ Diův (květ boha Dia). Hvozdík byl také ve středověku symbolem pro Pannu Marii, což dodnes připomíná stále vžitý lidový název slzičky Panny Marie nebo zkráceně slzičky.

Jednoletka
Pro jednoletky se vysévají semena už počátkem března. Umístíme je do skleníku o teplotě kolem osmnácti stupňů. Rostliny můžeme přepichovat, aby vytvořily bohatší kořenový systém a lépe se ujímaly při výsadbě. Zhruba v polovině června, jsou hvozdíky schopné výsadby a od července do konce srpna kvetou. Výšku mají kolem třiceti centimetrů, jinak jsou stejně odolné a vhodné k řezu jako dvouleté kultivary. 

Dvouletka
S výsevem semen začněte v létě. Stačí je vysít do truhlíku nebo pařeniště začátkem května a vešlé rostlinky přesázet do květináčků nebo rovnou na stanoviště v průběhu července a srpna do sponu 30 x 30 cm. Pokud si chcete práci ulehčit, semínka začátkem června poházejte na záhon na slunném stanovišti, nezapravujte. Semínka jen jemně poházejte malým množstvím výživné půdy (např. dobře uleželým kompostem). První rok rostlinky během léta vytvoří přízemní růžice lesklých listů, v druhém roce se pak dočkáte i barevných květů. Vlivem větru by se mohly lodyhy vyšších kultivarů zlomit počítejte tedy raději s oporou ve formě přivázání ke klacku či svázání celého trsu.

Trvalka
Díky samovysemenění se hvozdíky chovají v podstatě jako trvalky. Na záhonu je můžeme pěstovat skoro na věky.

Vždy platí, že hvozdík má rád propustnou výživnou půdu s dostatečnou zásobou vápníku. Jinak se jedná o vcelku odolnou rostlinu, u vyšších druhů se může objevit padlí či plíseň šedá. Listy hvozdíků chutnají snad jen zajíci, který by se do zahrady náhodou zatoulal.

Vyšší kultivary jsou vhodné i k řezu, vydrží ve váze klidně i 3 týdny.