Jak bojovat se slimáky
Rychle se množí a snědí na co přijdou. Ano, řeč je o plzákovi španělském (Arion lusitanicus), známému jako slimák. Do Česka se dostal z Pyrenejského poloostrova, západní Francie a Anglie před 50 lety, brzo dobyl celou Evropu a rozšířil se až do USA. Podobá se našemu domácímu plzáku lesnímu (Arion rufus) a to svou velikostí 8–12 cm. Liší se však zbarvením – plzák lesní je černý nebo jasně cihlový a má menší apetit, jeho španělský příbuzný je rezavý.
Mladí plzáci jsou však nezaměnitelní: plzák lesní je mléčně bílé barvy s tmavými tykadly, plzák španělský se vybarvuje od žluté po hnědou a na hřbetu má dva jasněji zbarvené pruhy.
Plzáci španělští se páří v červnu, vajíčka kladou oba, každoročně to může být až 220 ks, rozdělených do několika snůšek. Nejvíce jich kladou na přelomu srpna a září a plzáčci se pak líhnou po cca 40 dnech. Vajíčka nakladená v září přezimují a líhnou se na jaře. Čím je tepleji, tím dříve. V našich podmínkách dospělci zimu většinou nepřežijí.
Nejvíce plzáků se objevuje v květnu a červnu. Na jaře jsou tedy mladí a zásahy proti nim jsou efektivnější.
A jak se slimáky bojovat, aby během pár dní nezlikvidovali celou zahradu?
Ideální je kombinace všech dostupných metod – sběr, nástraha pastí ,biologická ochrana, ale hlavně i důslednost. Nevzdávejte se a zahrada se opět vrátí do původní rovnováhy.
Rostliny zaléváme, pokud možno, přímo ke kořenům a půdu okolo zbytečně nezvlhčujeme. Kompost umístíme co nejdále od záhonů a před použitím ho raději prosejeme.
Plzáci mají rádi vlhko – tj. kupky trávy, úkryty ze dřeva. Využijeme je tedy jako přirozených lapačů a často je kontrolujeme.
Ráno nebo za soumraku obejdeme zahradu a posbíráme je. Je to nejlevnější, i když trochu pracná varianta. Poté je co nejrychleji usmrtíme, nejlépe zalitím vařící vodou.
Lákadlem pro plzáky je pivo. Do záhonů zapustíme nádoby, do kterých nalijeme dostatečné množství tekutiny a pasti každý den kontrolujeme. Nevýhodou této pasti je, že může přilákat i slimáky z dalekého okolí. Záhony chráníme i mechanicky tak, že používáme různé bariéry – zapuštěné plechy s okrajem zahnutým směrem ven, měděný drát, pásy suchého materiálu – piliny, sláma, skořápky.
Slimáci nasnáší aromatické rostliny, kterými je možné olemovat záhon, například šalvěj, tymián a levandule.
Dále můžeme využít přirozených nepřátel slimáků. Těmi jsou ropuchy, ještěrky, ježci, slepýši, užovky, rejsci i některé druhy ptáků. Na zahradě jim vyhradíme koutek, kde se můžou zabydlet a přirozeně pomáhat. Máme-li možnost, pořídíme kachny – indické běžce. Ty slimáky vyhledávají a jsou pro ně pochoutkou. Jedna kachna nasbírá za den v průměru 80 dkg plžů. Vajíčky se živí i plži s ulitou – skelnatka západní a skelnatka dravá.
Na mladé slimáky působí jako nervový jed obyčejná káva, je tedy možné použít kávovou sedlinu. Přirozeným nepřítelem je parazit hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita. Neohrožuje zdravé prostředí na zahradě a nehubí přirozené predátory.
Při použití chemických prostředků dáváme pozor, abychom neohrozili domácí zvířata. Účinné jsou přípravky na bázi sloučenin fosforu a železa, těm dáme přednost, protože by neměli ohrozit ostatní živočichy.
