Měsíčnice

Měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), lidově také označovaná jako Jidášovy či čertovy penízky. Patří do čeledi brukvovitých a její domovinou je Evropa, podhorské lesy a nivní louky. Roste ve stínu či polostínu na vlhkých místech s neutrální nebo zásaditou půdou. Rostlina je v přírodě zákonem chráněná.

Měsíčnice může dorůstat v ideálních podmínkách i více než metrové délky, běžně ale měří 30–90 cm. Má vzpřímenou, od půlky rozvětvenou lodyhu pokrytou v horní části bělavými trichomy. Tmavě zelené listy ve spodní části lodyhy jsou srdčité, po obvodu nepravidelně zubaté, řapíkaté a téměř vstřícné. Listy v horní části lodyhy jsou oválné až kopinaté, přisedlé a vyrůstají ze stonku střídavě. Šíří se převážně pomocí plazivého oddenku nebo pomocí rozšiřování dobře klíčivých semen větrem. Mladé rostliny nekvetou, květy se objevují až čtvrtým nebo pátým rokem. Rostlina má vonné světlé fialové, oboupohlavné květy s čtyřmi vzpřímenými kališními lístky a čtyřmi vodorovnými korunními lístky uspořádané v hroznu. Kvete od května do konce léta. Opojná vůně měsíčnice se šíří hlavně k večeru, kdy láká noční motýly. Plodem je asi 5 cm dlouhá dvouchlopňová šešulka visící na stopce. Tmavě zbarvená ledvinovitá semena s okřídlenou obrubou začínají dozrávat na konci srpna.

Semena obsahují alkaloidy lunarin a lunaridin, kterým vděčí měsíčnice za své jméno. V léčitelství se používala semena a sušené listy především ke zklidnění srdce a při bolestech hlavy. Kvůli zajímavému vzhledu suchých lodyh se měsíčnice používá pro suché vazby.

V zahradě pěstujeme většinou měsíčnici roční (Lunaria annua). Od předchozí příbuzné z volné přírody se v mnoha ohledech liší. Její květy také světle fialové, ale nevoní. Měsíčnice roční, není vytrvalá, ale jednoletá, případně dvouletá rostlina, která často zplaňuje. Měsíčnice roční pochází také z Evropského kontinentu a rozšířila se do Austrálie a Ameriky. Společné s měsíčnicí vytrvalou je bělavé ochlupení, hroznovité květenství a okrouhlé dekorativní plody, které pěkně vypadají v dekoracích z přírodnin.

Semena vysejeme během léta přímo na stanoviště. První rok rostlina vytvoří přízemní listovou růžici a druhý rok vyrostou lodyhy s květenstvími. Ze semen vysetých na jaře vyrostou sice rostliny, které vykvetou hned první rok, květů je však málo. Je to rostlina nenáročná, kterou najdeme i na rumištích, skládkách a neudržovaných pozemcích. Dařit se jí bude v polostínu i stínu na vlhčích lokalitách, stejně tak i na slunném stanovišti. Přednost dává půdám s dostatkem živin lehčího charakteru.