Mezi krásné doplňky zahrady patří jezírka

Jezírka jsou krásným doplňkem, ale nádhernou oázu vytvoříte jen vhodně vybranými, okrasnými vodními rostlinami a bohatým osázením. Některé rostliny navíc nemají pouze funkci okrasnou, ale pomohou udržet čistou vodu a potlačit růst řas a sinic. Druhy vodních rostlin nelze jen náhodně volit podle toho, které rostliny by se nám v jezírku líbily. Nutné je dodržet nároky jednotlivých druhů i jejich vhodnou kombinaci přiměřenou velikosti nádrže a také různou hloubku. I přes tyto omezující podmínky je výběr ohromný, jelikož přirozená rozmanitost říše vodních rostlin je rozšířena šlechtěním. Vybírat tedy máte z čeho.

Do jezírka vybírejte ty správné rostliny

Dno jezírka by mělo být nejméně 80 cm hluboké, kvůli zimnímu zamrzání, sem se sázejí rostliny kořenící v hloubce. Pod hladinou zůstávají skryty rostliny, které neplní funkci okrasnou, ale jejich přítomnost je velmi důležitá – spotřebovávají totiž oxid uhličitý a minerály, čímž brání v rozvoji řas. Patří k nim:

• růžkatec (Ceratophyllum) – nemá kořeny a postačí jej vhodit do vody,
• bahnička (Eleocharis) – připomíná trsy trav,
• pramenička (Fontinalis) – má v oblibě především tekoucí vodu a uplatní se u kaskády či fontánky v jezírku,
• vodní mor (Elodea) – je velmi účinnou rostlinou, ale kontrolovat jeho růst není zcela snadné - pěstování v nádobách je nutností,
• stolístek (Myriophyllum), či rdest (Potamogeton) – zvláště vhodné pro malé nádrže. 

Jak pečovat o vodní rostliny

Vodní rostliny vysazujeme do speciálních perforovaných košů z plastu, nebo i jiných vodě odolných nádob. Nádobu naplníme těžkou, jílovitou zeminou a povrch zajistíme vrstvou oblázků. Výsadba v nádobách místo volného zakořenění je výhodná z hlediska kontroly rozrůstání i budoucí údržby – dělení trsů a podobně. Mezi rostliny, které koření na dně, ale jejichž listy plovou na hladině, patří oblíbené květy zahradních jezírek – vodní růže, lekníny (Nymphea). I přes svůj křehký vzhled jsou značně otužilé a dobře snášejí přezimování venku, tedy vyjma tropických druhů. Lekníny potřebují slunce a klidnou hladinu. Vysazujeme je stejně jako zcela ponořené vodní rostliny – srdéčko sazenice, by mělo mírně vyčnívat nad povrch zeminy, důležité je zvolit takovou hloubku, aby listy, u mladé rostliny ještě ne zcela vyvinuté, dosáhly na hladinu (jak budou dorůstat, můžeme ji postupně přemisťovat do větší hloubky).

„Druhy vodních rostlin nelze jen náhodně volit podle toho, které rostliny by se nám v jezírku líbily. Nutné je dodržet nároky jednotlivých druhů i jejich vhodnou kombinaci přiměřenou velikosti nádrže a také různou hloubku.“

Je jich vyšlechtěn nespočet variet rozličných druhů v mnoha barvách, ale také velikostech:

• Miniaturní lekníny pokryjí svými listy nejvýše třetinu čtverečního metru hladiny a vysazujeme je do hloubky kolem 10 až 25 cm.
• Malé lekníny, pokryjí plochu kolem metru čtverečního a potřebují hloubku 15–45 cm.
• Střední lekníny zaberou jeden a půl metru čtverečního plochy a sázíme je do přibližně půlmetrové hloubky.
• Obrovské lekníny pokryjí i dva a půl metru čtverečního hladiny a vyžadují půlmetrovou až metrovou hloubku.

Ideální je, pokud listy pokrývají přibližně polovinu vodní plochy. Částečné zastínění vodní plochy je užitečné, neboť udržuje vodu chladnější, brání růstu řas a prospívá i rybám, celou ji však pokrýt nesmějí. Okrouhlé splývající listy a kulovité žluté květy má stulík (Nuphar), na rozdíl od leknínu snáší i polostín a pohupující se hladinu. Do malých nádrží je vhodný Nuphar minima, vyžadující hloubku 30–60 cm, do velkých jezírek vysazujeme Nuphar lutea či N. japonica, kořenující v hloubce 60–150 cm. Drobné, kolem 6-ti cm široké listy má rovněž žlutě kvetoucí plavín (Nymphoides).