Nejen polévková „zeleň“
V době květu je navíc i zajímavou netradiční okrasnou rostlinu. Pažitka (Allium schoenoprasum) pravděpodobně původně pochází ze středomořské oblasti. V přírodě ji volně najdeme i v dalších částech Evropy, Asii a Severní Americe, nejčastěji kolem řek a potoků, vyhovuje jí totiž vlhčí půda. Jde o vytrvalou cibulnatou rostlinu s úzkými rourkovitými listy na konci zašpičatělými, která tvoří trsy dorůstající do výšky 20–40 cm. Kvete růžovými nebo nafialovělými kvítky seskupenými do kulovitého květenství vykvétajícího na konci duté lodyhy. Květenství připomínají malé bambulky.
Lehce štiplavou chuť jí dodávají éterické oleje s chemicky vázanou sírou. Při pěstování ze semen jsou nejoblíbenější dva druhy – Pažitka pravá pražská a Pažitka pravá jemná, která se vyznačuje drobnějšími listy. Nechcete-li čekat až pažitka vysetá ze semen vzroste, můžete zakoupit již vzrostlou rostlinu a vysadit ji na záhon nebo do květináče. Při koupi se vyhněte rostlinám, které mají zaschlé nebo zvadlé listy. Pažitku vyséváme do lehké, dobře prohnojené půdy do řádků vzdálených od sebe cca 20 cm od začátku března do května. Sázíme ji na slunečné nebo polostinné stanoviště. Nebude prospívat v blízkosti luštěnin a košťálové zeleniny. Pažitka je mrazuvzdorná. Na zimu si můžeme odkopnutý trs zasadit do květináče a přenést domů, kde bude díky teplu stále dorůstat, nemá však ráda přílišné teplo a suchý vzduch.
Půda nesmí vyschnout, pravidelně ji tedy zavlažujeme a odstraňujeme plevel. Budeme-li pravidelně odstraňovat květy, rostlina bude bohatě dorůstat. Jako koření ji v kuchyni používali již staří Řekové a Římané. V indické a asijské kuchyni se používají výraznější druhy pažitky Allium tuberosum a Allium odorum, jejichž aroma připomíná česnek. U nás v přírodě, v okolí řek, se lze setkat s pažitkou pobřežní, na vlhkých horských loukách pak s pažitkou horskou neboli sibiřskou. Oba druhy se vyznačují ostřejší chutí než má vyšlechtěná zahradní pažitka.
Pažitku může napadnout květilka cibulová, která v březnu až dubnu klade na malé rostlinky vajíčka, vylíhlé housenky okusují listy i kořeny a rostlina uhyne, housenky bývají často schované uvnitř listů, takže nejsou na první pohled patrné. Rostliny napadené květilkou je nutné odstranit, aby se housenky nerozšířily dál. Podobně jako petržel či libeček se používá pažitka nejvíce k okamžité spotřebě – potřebné množství nůžkami odstřihneme, max. z poloviny rostliny ve výšce 3 cm nad zemí. Sušením ztrácí většinu svého aroma, vhodnější je nasekanou uložit do sáčků nebo malých krabiček a okamžitě zmrazit.
Je vhodná k dochucení a ozdobě polévek, omáček, rybích pokrmů, do slaných omelet a palačinek, majonéz, salátů, pomazánek, bylinkového másla, těstíčka na obalování zeleniny, posypat s ní můžeme vařené i pečené brambory, rýži, obložené chlebíčky apod. V pažitce je velké množství vitaminu C (obsahuje ho trojnásobně více než citron) a vitamin A, dále vitaminy B1 a B2, silici obsahující síru, sodík, vápník, železo, fosfor a draslík. Působí asepticky, povzbuzuje chuť k jídlu a zároveň podporuje trávení, snižuje krevní tlak.
"
