Šalvěj, znáte ji jako léčivku, ale jsou vyšlechtěny i okrasné kultivary

Své uplatnění najde i jako kuchyňské koření. Jak v léčitelství, tak i v kuchyni nachází široké možnosti uplatnění. Má dezinfekční a stahující léčivé účinky, usnadňuje hojení a účinně působí proti krvácení z dásní. Jako koření se šalvěj hodí pro zvýraznění chuti masa a tučnějších jídel, napomáhá jejich trávení. Šalvěj byla vyšlechtěna v mnoha druzích, které mají nejen odlišný vzhled, ale i chuť.  Její pěstování je snadné.

Původně Salvia (šalvěj) pochází ze severní části Středomoří. Celá rostlina intenzívně voní a v závislosti na druhu jsou velmi rozmanité – sametové listoví s pěknou texturou může být v barvách od bledě šedozelených listů po zelené, stříbřitě nebo zlatavě stříkané, ale i tmavě purpurové.

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) - vytrvalá rostlina, která může dosáhnout téměř metrové výšky. Vyrůstá v trsech. I v našich podmínkách snadno přezimuje, v té době její nadzemní část zasychá. Původně zelená barva lístků šalvěje je překryta hustým porostem jemných chloupků, které způsobují její stříbrošedé zabarvení (lístky jsou protáhle vejčité, celokrajné a poměrně tuhé). Kvete nejčastěji celé léto fialovými květy.

Šalvěj sličná (Salvia elegans) - její dlouhé listy voní jako ananas. Lze ji úspěšně pěstovat i v nádobách. Při dobrém pěstování z ní v zahradě vyroste velký keř, který kvete nápadnými červenými kvítky.

Šalvěj drobnolistá (Salvia microphylla) - kvete koncem léta temně purpurově růžovými květy. Při rozemnutí listů silně voní po černém rybízu. Pro pěstování potřebuje velmi dobře chráněné místo, může vymrzat.

Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) - má mírně nahořklou a balzámovou chuť. Dvouletka s velkými vrásčitými listy voní po muškátovém víně.

Šalvěj levandulolistá, nebo také španělská šalvěj (Salvia lavandulifolia) - tato polodřevitá trvalka má kompaktní vzrůst a užší, šedozelené aromatické listy. Je poměrně mrazuvzdorná.

Šalvěj keřovitá (Salvia fruticosa) - má velké šedozelené ochlupené listy.

Šalvěj vydrží na jednom stanovišti až deset let, miluje slunné stanoviště, kde se příliš nedrží voda. Intenzita její vůně závisí, kromě síly slunečních paprsků i na půdě a podnebí. Před výsadbou zahradní zeminu vylehčujeme pískem, perlitem nebo drobným štěrkem, půda by neměla být vyhnojená, raději použijeme kompost. Vysadit ji lze i na svažitá místa, ze kterých voda rychleji odtéká. Rostliny snadno vypěstujeme i ze semínek. Lístky šalvěje sklízíme průběžně podle potřeby. Na konci podzimu šalvěj seřízneme asi na čtvrtinu a na jaře odstraníme zaschlé výhony. Některé kultivary vyžadují ochranu před mrazem.

Listy šalvěje lékařské jsou bohaté na silice (thujon, salviol a cineol), flavonoidy, hořčiny a třísloviny - hojí rány, líčí krvácení z dásní, osvěžuje dech – je složkou ústních vod ke kloktání při zánětech horních cest dýchacích, pomáhají při potížích se zažíváním, při nachlazení či bolestech zubů, je dobrá na pleť a proti pocení. Šalvějový čaj je vhodné užívat při nachlazení, kašli, bolesti v krku i pro lepší zažívání. Silnější nálev ze šalvěje je vhodný ke kloktání při potížích s dásněmi, kdy ji můžeme obohatit ještě o směs hřebíčku, heřmánku a fenyklu. Proti pocení a k omývání pleti si uděláme odvar ze dvou lžic sušené šalvěje a litru horké vody.