Sázíme a pěstujeme: topinambur
Je původem z Mexika, z území indiánského kmene Topinambus, do Evropy se dostal až po objevení Ameriky. Byl oblíbenou potravou Židů, a proto se rostlina nazývá i jako židovské brambory.
Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus L.) patří mezi rostliny z čeledi hvězdnicovitých, je tak příbuzný slunečnici. Dorůstá výšky až tři metry. Listy jsou vstřícné, podlouhle vejčité, drsné. Žluté květy jsou drobnější než květy slunečnice. Hlízy topinamburů jsou podlouhlého, nepravidelného tvaru s četnými hrbolky, na nich jsou očka s puky, mohou být bílé, žluté, růžové nebo červené. Hlízy se vytvářejí v létě a na podzim a dozrávají již v prvním roce. Vzdorují i silným mrazům, proto se mohou nechat přezimovat v půdě. Jsou poměrně snadnou pěstovatelnou netradiční zeleninou, v kuchyni můžeme hlízy zpracovat na mnoho způsobů.
Topinambur je nenáročný na půdu a klimatické podmínky. Hlízy se vysazují časně z jara do hloubky asi 10 cm a do sponu 35 x 35 až 50 x 50 cm, případně se vysazují do jednoduchých nebo zdvojených řad jako ochrana proti větru či jako dočasné živé ploty. Máte-li sadbových hlíz nedostatek, můžete topinambur pěstovat z jednoklíčkové sadby (to znamená, že hlízy rozkrájíte na kousky s jedním očkem a po zaschnutí nasázíte do pařeniště ve sponu 10 x 10 cm, do hloubky 5 cm; jakmile rostlinky dosáhnou výšky 10 cm, vysaďte je na záhon).
Hlízy topinamburů sklízíme od října až do pozdního podzimu, ale i v zimě, když není půda zamrzlá a na jaře. Rostliny vyvrátíte, na povrch půdy se tak dostane většina úrody. Pomoci si můžeme motykou. Topinambury patří mezi takzvané invazivní rostliny, rychle se tedy šíří a za několik let mohou pozemek zaplevelit (aby k tomu nedocházelo, je třeba hlízy a úlomky, které zbyly v půdě, důkladně odstranit). Topinambury se špatně skladují, volně uložené hlízy záhy zasychají a nedají se pak použít jinak, než jako krmení pro zvěř.
I když nejsou na půdy náročné, v půdě dobře vyhnojené chlévským hnojem můžete z metru čtverečního sklidit čtyři až sedm kilogramů hlíz. Nejlepší je sklízet je každoročně, ačkoliv na jednom místě vydrží 4 až 6 let, necháváte-li je v zemi bez přesazení, počítejte s tím, že budou tvořit malé hlízy.
Jsou vynikající zeleninou především pro diabetiky (nehrozí koncentrace cukru v krvi). Obsahují celou řadu organických kyselin, enzymů, stopových prvků i minerálních látek. Pomáhají odvodnění organismu při otocích podobně jako jablka a brambory, jako všechny rostliny s vysokým obsahem betakarotenu jsou dobrou prevencí proti rakovině. Svou chutí připomínají něco mezi bramborami a slunečnicí. Konzumovat se dají upravené různými způsoby: jak zasyrova, protože jsou velmi jemné a chutné, přidávají se do salátů, vaří a používají se jako brambory (mohou se opékat vcelku i na plátky jako chipsy), připravují se z nich polévky. Vaří se jen krátce, protože se snadno rozvaří, nastrouhané rychle hnědnou, pokud je okamžitě neokyselíte citronem nebo octem.
