Slunečnice pro krásu, radost i užitek, nemusí být jen žluté

Žluté, zlaté, purpurové, nebo třeba vínové... I slunečnice hrají všemi barvami. Nemáte-li moc místa, můžete pěstovat i zakrslé odrůdy, vybere si každý. V době květu poskytnou kvalitní potravu motýlům, čmelákům a včelám, středy plné semínek mají rádi ptáci, kteří semena pilně vyzobávají již v době zrání (necháte-li je usušit, zpestříte jimi ptáčkům zimu), okvětními plátky si můžete ozdobit salát nebo chléb.

Slunečnice není na pěstování náročná a snese různé druhy půd, ovšem na slunci a ve výživné, kypré půdě, se předvede v celé své kráse, a aby narostla do svých impozantních rozměrů, vyžaduje dostatečnou zálivku a hnojení. Přemokření slunečnice nesnáší. Kvetou od konce června do pozdního podzimu, až do prvních mrazů. Většina rostlin má na vrcholu silného, ochlupeného stonku pouze jeden velký květ (může mít i více než 30 cm v průměru – záleži na druhu). Existují však i druhy s více menšími květy na jednom stonku.

Před výsevem obohatíme půdu kompostem. Jednou týdně můžeme slunečnice přihnojovat. Použít lze i domácí přírodní hnojivo ze zkvašených kopřiv, které je mimo jiné bohaté na dusík. Kvetení podpoří i hnojení zkvašeným drůbežím trusem (používá se v době, kdy rostlina začíná nasazovat na květ). Mladé sazenice chráníme před slimáky, jsou pro ně velkým lákadlem. K ochraně můžete použít límec z petlahve s ostrým, vně otočeným zubatým okrajem, pivní pasti, nebo návnady na bázi glukonátu železa, které neohrožují ostatní živočichy. 

 
Na větrném stanovišti mohou slunečnice potřebovat oporu, zejména ty větších rozměrů, i když bývají poměrně odolné. Zdvojíme-li řádek, samy poslouží jako větrolam (v případě silných větrů jim stačí opora z provázku). Lze z nich vytvořit například krásnou zástěnu u kompostu – poskytnou mu stín a chrání před větrem. 

Náš tip:
I alergici si přijdou na své – odrůda Sunburst F1 nevytváří pyl, má zajímavě roztřepené okvětní plátky.