Šuškarda, láká na svůj květ motýly i čmeláky
Šuškarda klasnatá (Liatris spicata), které se také lidově říká shorakvět, patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Je příbuzná třeba se sedmikráskou, kopretinou nebo slunečnicí, i když svým květenstvím jim podobná moc není. Původem je ze severoamerického kontinentu, stejně jako například rudbekie, třapatkovka nachová, záplevák, krásnoočko nebo monarda.
Rostlina vytváří robustní, husté a vysoké trsy dorůstající většinou do výšky 60–80 centimetrů, díky jejímu nepřehlédnutelnému tvaru si ji tedy nikdy nespletete. Klasnatá květenství, nejčastěji fialové nebo růžové, ale pěstuje se i bílá varianta, tvoří drobné kvítky nahusto nahloučené okolo stonku. Květy se objevují v červenci a postupně vykvétají až do září. Nechcete-li z květenství získat semena, odstřihněte ho hned po odkvětu, zbytek stonku ale rostlině ponechte až do úplného zaschnutí.
Pro nejčastěji pěstovanou šuškardu klasnatou je ideální stanoviště v mírně vlhkém záhonu na plném slunci. Na sušší místa spíše stepního charakteru je vhodnější druh L. pycnostachya. Rostlina nesnáší přemokření, půda by měla být tedy vždy dobře odvodněná, v těžké půdě by mohly její hlízovité kořeny zahnívat. Hlízy vysazujeme od října do listopadu do zhruba osmicentimetrové hloubky, přičemž jednotlivé rostliny by od sebe měly být vzdáleny asi 40 cm. Je-li šuškarda zakořeněná v květináči je možný i jarní termín.
Při pěstování rostliny ze semen probíhá výsev na jaře či na podzim. Semena se vysévají na povrch substrátu do sponu 30 x 40 cm. Semena klíčí zpravidla 3–4 týdny při teplotě 15–25 °C.
Podobně jako u cibulovin, se doporučuje výsadba do košíčku (zejména tam, kde je hodně hrabošů). Po vyrašení rostliny přihnojíme. Po dvou až třech letech je hlízy vhodné přesadit, nebo k nim přisypat čerstvou zeminu. Časem se trsy zvětšují a mohou tak vystupovat na povrch záhonu, následně pak dochází k vyvracení vzrostlých rostlin. Při přesazování je možné větší hlízy rozdělit. Množit se dá šuškarda i výsevem plně vyzrálých semen, semenáče vykvétají zpravidla až po druhém roce, bývají ale často různě vysoké a barevné. Půdu kolem šuškardy můžete na zimu pokrýt mulčovací kůrou, její přezimování je bezproblémové, ale kůra ji ochrání před extrémními mrazy a současně zajistí, že hlíza neuhnije.
Šuškarda není náchylná k chorobám, výjimečně se na ní mohou objevit různé skvrny nebo bílý či šedý povlak - obvykle se jedná o padlí nebo plíseň šedou. Napadené listy z rostliny vždy odstraňte a případně spalte, zabráníte tak dalšímu šíření onemocnění. Pozor na slimáky, jsou schopni ji celou zlikvidovat.
Šuškardu lze pěstovat samostatně jako solitéru nebo v kombinaci s ostatními trvalkami, nijak moc se nerozrůstá, a představuje proto bezproblémového souseda. Je medonosnou rostlinou, její květy rádi navštěvují včely a motýli.
