Trvalka pocházející z Alp, čemeřice

Rod pryskyřníkovitých obsahuje celkem asi 20 kvetoucích bylin, které jsou vesměs trvalkami a většinou jsou jedovaté, patří totiž do čeledi pryskyřníkovitých. Původním domovem téměř všech čemeřic (Helleborus) je Evropa. Jsou velmi krásné, rozkvétají časně zjara, jemně voní a jsou nenáročné na pěstování. Často se stává, že si najdou cestičku ke slunci i přes pozdní sněhovou nadílku. Kvítka tvoří pět okvětních plátků. V Rusku je nazývána zcela výstižně – moroznik, nezalekne se totiž ani zimy.

Rostliny dorůstají do výšky 25–40 cm, listy jsou kožovité, mají tmavší zelenou barvu. Když je v prosinci teplé počasí, objeví se na rostlinách první květy a vydrží až do dubna. Vyšlechtěno je mnoho různých hybridů, které vznikly křížením různých druhů, květy mohou být žlutozelené, šedorůžové, růžové, fialové i tmavě purpurové. Květy jsou vhodné i k řezu a k použití do květinových aranžmá apod. Čemeřice roste v hustých, silných trsech, má velmi dekorativní listy, a je atraktivní, i když zrovna nekvete. Vysazujeme ji do polostínu nebo do stínu. Miluje vlhčí, dobře propustné, humózní půdy. Substrát by neměl vysychat, kvetení podporujeme hnojením. Odkvetlé květy odstraňujeme. Čemeřice je plně mrazuvzdorná. Ale jedovatá, pozor na to. Rostlina nemá ráda příliš časté přesazování, pokud už ji musíte přesadit, je nutné použít rukavice, rozmačkaný list může u některých lidí způsobit alergickou reakci na pokožce.

Sázíme ji do skalek, trvalkových záhonů i jako solitérní skupinu, vynikne v kombinaci s rostlinami rodu Primula, Vinca, Brunnera apod. Vysazuje se i do větších květináčů nebo jiných nádob, které se na podzim umísťují na balkony a terasy.