Zázrak z pouště, který kvete před očima

Selaginella lepidophylla, neboli Růže z Jericha je původním rostlinným druhem pouštních oblastí Afriky a Ameriky, starým několik milionů let. Podle vědců se na Zemi vyskytovala již v prvohorách, tedy dávno před dinosaury. Přežila díky svým mimořádným schopnostem úspěšně se vypořádat s nepříznivými podmínkami.

Nemá-li dostatek vláhy, schoulí se do malého klubíčka a větrem se nechává unášet pouští. Pokud se však dostane do míst, kde je vláha, za několik hodin „rozkvete“. Z nevzhledného klubíčka se rozvinou jednotlivé větévky, které svou strukturou připomínají větévky cypřiše. Z hnědé kuličky o průměru asi 7 cm se zakrátko objeví zelená rostlinka velká až 25 cm. Když zdroj vody vyschne, opět se schoulí do kuličky a dál se kutálí pouští.

Růže z Jericha je známá i pod jménem „Ruce panny Marie“ či „rostlina zmrtvých vstání“, prý přináší štěstí a má i léčivé účinky. „Funkční rostliny“ byly nalezeny v hrobkách faraonů, ve své suché fázi přežily přes 4000 let. Ve starých šlechtických rodech se Růže předávala z generace na generaci.

Tuto rostlinu můžete nechat kdykoli „vykvést“ a zase nechat vyschnout. „Suchou“ rostlinu dáme do misky s vlažnou vodou. První noc můžete ponechat Růži zcela ve vodě ponořenou. Po jejím rozvinutí, přebytečnou vodu odlijeme a necháme ji pouze na dně. Byla-li by Růže z Jericha ve vodě příliš dlouho, mohla by zahnívat. Vlastníte-li tzv. ""ježka"" na aranžování květin, je vhodné umístit rostlinu na něj. Vodu doplňujeme podle potřeby. Ve vlhku Růži ponecháme max. jeden týden. Podehnívání je nejčastějším problémem, lze tomu ale zabránit sice pravidelnou, ale jen mírnou zálivkou, aby Růže nestála ve vodě. Zpozorujete-li i přesto plíseň, rostlinu přestaňte zalévat, aby se vysušila a smotala do klubíčka.

Budete-li Růži z Jericha imitovat pouštní podmínky, to znamená, že ji dopřejete i čas sucha, dosáhnete nejlepších výsledků při péči o ní.

Růže z Jericha oživí atmosféru vánoc, velikonoc či jiné slavnostní příležitosti.