Zima je časem plánování. (2)

Pokračujeme našim miniseriálem o nejčastěji pěstovaných okrasných travách. Ozdobné trávy v trvalkových záhonech dokážou divy, jejich elegantní vzhled je působivý, dodají jim strukturu, dynamičnost, krásné jsou téměř po celý rok. Výběr druhů a odrůd rozmanitých barev i tvarů je obrovský. Mohou vytvářet působivá pozadí jiným rostlinám, doplňovat seskupení dřevin, skalky i vřesoviště, na malých plochách velké solitérní druhy dokonce nahradí keře.

Metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa)

Deschampsia cespitosa se vyskytuje na velmi rozsáhlém území zahrnujícím všechny kontinenty. V Evropě ji méně často najdeme na jihu, u nás se vyskytuje na celém území, zvláště pak ve vyšších polohách. Roste na suchých i vlhkých loukách, pastvinách, v příkopech i vlhkých lesích, v Číně vystupuje do nadmořských výšek až 4500 metrů. Metlice vytváří husté trsy dosahující v květu až 150 cm výšky. Úzké listy (5 mm), ploché, na konci zašpičatělé, svěže zelené mají na svrchní straně sedm ostře kýlnatých žeber a po okrajích jsou drsné. Od června do srpna nesou přímé, až 0,5 m dlouhé, pevné stonky řídké, rozkladité, zlatavé laty. Je rozeznáváno mnoho jejích poddruhů. Nejlépe se rostlinám daří na vlhčích stanovištích v polostínu nebo na slunci s částečným zastíněním v průběhu dne. Většinou je poměrně přizpůsobivá a snáší tedy i sucho. Půda je ideální vlhčí, slabě kyselá, avšak dobře propustná, bohatá na živiny. Dobře poroste i na neutrálních půdách. Listy zůstanou zelené až do mrazů -18°C.
Vynikne především vysazená ve větších skupinách, výborně se však hodí i do trvalkových záhonů.

Proso prutnaté (Panicum virgatum)

Proso prutnaté má svůj původ v Severní Americe od Kanady po Mexiko. V přírodě ho můžeme nalézt od světlých lesů a mýtin přes prérie po písečné duny. Je to velmi variabilní a dlouhověký druh, který se adaptuje na suché i vlhčí půdy. Nejlépe prospívat však bude na slunném, otevřeném stanovišti. Proso má vzpřímený, štíhlý habitus. Trsy se rozrůstají pomalu (ve vlhčích půdách rychleji) pomocí krátkých oddenků. V závislosti na kultivaru se liší úzké protáhlé listy barvou od zelené po modrošedozelenou na podzim se barvící od zlaté po ohnivé tóny červené. Listy seřízneme až na jaře (koncem března), aby do trsů v zimě nezatékala voda a neuhnívaly. Na modrozelených stoncích se od konce července objevují laty purpurově hnědých kvítků rozkvétajících do bronzově béžové. Obvykle se na prosu objevuje velké množství nadýchaných květenství, čímž se vytvoří velký průhledný oblak nad trsem listů. Špatně kvete v těžkých půdách.

"