Znáte ošlejch a víte, jak na jeho pěstování?
Ošlejch (Allium fistulosum) nebo také cibule zimní, sibiřská či sečka patří mezi cibulovitou zeleninu z čeledi amarylkovitých.
Na rozdíl od „klasické“ cibule, která je dvouletá se jedná o vytrvalou rostlinu. Původně pochází ze střední Asie, byla asi vypěstována z blízkého druhu Allium altaicum. Přestože ji v Číně pěstovali již před 2000 lety, do Evropy se dostala až v 16. století přes Rusko.
Cibule je asi 2-5 cm dlouhá a 1-2,5 cm široká, většinou světlá, vzácněji hnědavá. Je mrazuvzdorná a raší velmi časně. Kdo si ji pěstuje, může ji využívat po celý rok, roste totiž pomalu i pod sněhem. Před výsadbou půdu pečlivě zpracujeme (na stejném stanovišti vydrží zimní cibule deset až patnáct let). Do půdy zbavené plevelů zapracujeme kompost nebo kombinované hnojivo s vápníkem. Půda by měla být lehká až středně těžká, nepříliš vlhká. Stanoviště vybereme slunné.
Můžeme vysévat semena nebo sázet ze sazečky brzy na jaře, ale také v srpnu a i později. Snadno se dá množit i dělením trsů. Než vzroste, udržujeme půdu v bezplevelném stavu, poté již zvláštní péči nevyžaduje. Květy se objevují od druhého roku, jejich duté stonky se však ke sklizni nehodí, proto je vylamujeme (případně je můžeme nechat vysemenit). Zimní cibuli lze také rychlit v květináči na okně či ji pěstovat v truhlíku na terase nebo balkoně.
Sklizeň zelené natě provádíme průběžně po celou dobu vegetace. Nať používáme podobně jako u naťové cibule nebo pažitky. Můžeme využít i mladé cibulky - zvláště na jaře, kdy sklízíme celé rostliny. Používáme je stejně jako mladou cibuli kuchyňskou - zelenačku. Její chuť je jemnější než cibule kuchyňské a je velmi šťavnatá. Nať můžeme zamrazit.
Cibule zimní má několikanásobně vyšší podíl vitamínu C než cibule kuchyňská. Je také bohatá na karotenoidy, vápník a silice s obsahem síry. Stejně jako cibule kuchyňská obsahuje fytoncidy („rostlinná antibiotika“). Pomůže při nechutenství a zažívacích potížích.
